7. september - čierny deň

13. září 2014 v 20:23 | Popcorn |  - Články (moje)
7. september 2011. Deň, ktorý pre Slovensko znamenal tak veľa.. a znamenať bude. Znamená smútok, slzy, nešťastie.
V tento deň spadlo ruské lietadlo s hokejistami, ktorí sa chystali na zápas v KHL lige. Nehodu prežili dvaja ľudia, jeden z nich nakoniec zomrel v nemocnici.

Od nedele, kedy u nás začali spomienkové ukážky, do cca stredy som nonstop po večeroch revala, pretože tie spomienky boli urobené tak krásne. Rôzne filmy, rozhovory, dokumenty. Ale musím povedať, že často som sa usmievala a aj zasmiala, keď povedali nejaký Palinov vtip.
Nebudem sa tu nejak viac rozpisovať. Plakala som spolu s ním, keď sa s nami lúčil na majstrovstvách sveta, plakala som, keď do sveta prišla tá správa.. a plačem aj teraz. Cudzí človek, ktorý nás dokázal tak pevne spojiť - celý národ. Viem, že píšem trocha oneskorene, ale vlastne ma k tomuto nejak inšpirovala E.



Pri tomto nešťastí nezahynul len Palino, ale aj traja českí hokejisti. Prečo to spomínam? Pretože vo svojom okolí mám veľa hokejových fanúšikov a mrzí ma, že aj s ich ,,strašným fanúšikovaním" si na nich nespomenuli. Nie, nie je to povinnosť vycapiť si to na FB, blog atď.

No u nás, na Slovensku, sa to berie už automaticky, hoc by sme to tak brať nechceli, radšej keby sme nemuseli.. :/
Sviečky horeli nielen v našej domácnosti, no aj pred štadiónmi, v telke spomienky a 11.9.2014 vyšiel aj film s názvom ,,38". Chystám sa pozrieť si ho až doma, pretože asi by nebolo fajn vyjsť von urevaná.

Týmto chcem vzdať úctu všetkým, ktorí tam zahynuli. Od ruských, cez českých, po nášho slovenského hokejistu.
Nie preto, že som fanúšik hokeja, sledujem KHL a bla bla.. ale preto, o akých ľudí sme prišli.

Napr jeden ruský hokejista poslal pár minút pred nešťastím sms s prevodom peňazí na konto chorého dievčaťa. Nikto nevedel o tom, že robí nejakú charitu, nechválil sa tým, skrátka pomáhal.
Palino Demitra pomáhal deťom v rozvoji v hokeji.
okopírované z wiki: Karel Rachůnek se mimo hokeje také věnoval dobročinným aktivitám. Stal se například spoluzakladatelem Slovácké benefice, která se každoročně koná v Uherském Hradišti nebo v sousedním Starém Městě a má za úkol získat finanční prostředky pro podporu domova zdravotně postižených v nedalekém Velehradě.

Práve pre toto by sme si na nich vždy mali spomenúť, vziať si príklad, ako potichu pomáhali a vážiť si, že nás vždy reprezentovali, viedli k úspechom a víťazstvám. A poďakovať im, že vďaka nim ľudia aj vedeli, kde je Slovensko a Česko..

Chlapci, ďakujeme! Chýbate nám!

P.S. Na záver pridávam báseň od Majky Demitrovej - Palkovej manželky.
P.P.S. Ďakujem E. za krásny nápad na článok
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | Web | 13. září 2014 v 20:52 | Reagovat

Je mi vážně smutno z toho, kolik lidí už zapomnělo. Bylo hezké, že spousta lidí brečela a zapalovala svíčky, ale kolik z nich si ještě teď vůbec pamatuje ta jména? Teď budu konkrétní na český národ. Naši tři šampióni pro nás toho udělala nespočetně. Proslavili naší maličkou zemi, bojovali za nás a dnes? Jen hrstka lidí, které by někdo zastavil na ulici, by dokázal vyjmenovat jejich jména. Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček. Je mi smutno z toho, že  se tito tři velmistři hokeje neoslavují a nepřipomínají tak, jako Palo na Slovensku.

Hoši DĚKUJEM!!

2 Christie Christie | E-mail | Web | 14. září 2014 v 13:04 | Reagovat

Ten den si pamatuju stejně, jako jedenácté září, co jsem dělala... Je to smutné a stále je to tragická událost, ačkoli od ní uplynuly tři roky.
O Demitrovi jsem jenom slýchávala, takže jsem se spíš na to dívala z té "české strany"... Bylo to opravdu velmi smutné a stalo se to ve středu a čtvrtky jsem na škole měla praxi. Na Facebooku se udělala událost, že každý si na sebe vezme něco černého - ráno jsem měla šátek a v práci jsem měla stejnokroj studentů, kdy jsem měla černé kalhoty, boty, vestičku a bílou košily, ale stejně jsem si připadala zúčastněně...
Tři jména našich českých kluků jsou pořád se mnou, a navždy budou. Se ségrou jsme se shodly, že nám při mistovstvých světa neskutečně chybí, jak  náš komentátor křičel do mikrofonu: "Rachna, kachna...toto letělo." Sám řekl, že už to nikdy neřekne, kéž by tušil, jak blízko byl pravdě....
A pamatuju si slova manželky Honzy Marka, když mělo být první výročí od té tragické události, aby se jí zúčastnila, tak řekla: "Proč bych tam letěla, když on je tady?"

A ještě teď mám slzy v očích, takže každý hokejový fanoušek by na tohle zapomínat neměl. Opravdu ne a ti pseudofanoušci... nad tím by se mělo mávnout jenom rukou.

Jsou to naši zlatí hoši a zlatými zůstanou navždy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama